Brnkání

Ve dnech 26.-29. května 2011 jsme se s představením „Stříbrný déšť“ zůčastnili nesoutěžního festivalu dětských divadelních souborů.

Recenze festivalého časopisu „Brk“

Stříbrný déšť se ze začátku jeví jako typický romantický příběh. Čtyři kamarádky se zamilují do jednoho kluka. Dan, bohatý, krásný, vzdělaný. Zkrátka pomyslný princ na bílém koni, který by se měl zamilovat do hrdinky ne nejkrásnější ani nejoblíbenější, přesto výjimečné, sečtělé s odvahou a charakterem. Ovšem příběh se postupem času ukazuje jako vyprávění o tom, že ženy kvůli lásce dokáží ublížit i své kamarádce a nakonec díky své nenávisti si zprotivit i všechny blízké. Napětí houstne, když jsou dívky kvůli stříbrnému dešti, jehož jediná kapka zabíjí, což se později ukáže jen jako vtip sestry jedné z děvčat, uvězněné ve stejném domě. Chtěla bych říct, že scéna, kdy dívky trhají Kláře knihy (ta sečtělá, výjimečná…) a ona tomu musí přihlížet, je vskutku dojemná. Mně se tato chvíle zdála být z celého představení nejlepší. Též se mi líbily tzv. „Danovy chvilky“ které provázely celý příběh a svým vtipem ho odlehčovaly. Velice by mě zajímalo, zda kýbl, tak ladně hozen na diváky, absolvoval tuto cestu schválně, či pouhým omylem. Mám jedinou výtku a to k závěru, neboť se mi zdál nedostatečný. (redakce časopisu Brk „Festival Brnkání“)

Z psaných ohlasů:

„Dokonalý!!! Hlavně hrajte dál!! Moc jste se mi líbili!! Nej představení!“ ,

„Bylo to moc hezké a moc se mi to líbilo.“

„Máte můj obdiv. Nevypadávali jste z role. Sehraná parta. Skvělé!“

„Bylo to trochu přehnané.  Jak se chovali k Janě. Trošku nereální a nejlepší bylo jak jedna z divaček dostala kýblem do hlavy.“

„Nic moc příběh. Dobrej „Stříbrnej déšť“. A čuprózní nepromokavé kalhoty.

„Skvělé herecké výkony, uškodil vám velký prostor, ale jinak supr. Působivé!“

„Někteří to říkali jako básničku, ale jinak fajn.“

„Byla to legrace.“

„Skvělé. Jen tak dál!“

„Moc hezké.“

„Víc nahlas a upravit text!“

„Pořád přicházeli a odcházeli. Ten kluk tam nemusel být.“

„Bylo to fajn, ale příště trošku víc hlasitěji.“

„Hodně drmolené. Nemám rád příběhy tohoto druhu.“

„Bylo to pěkné, ale chyběl tam ten elán.“

„Ten příběh se vám nšjak rozpsrkl. Škoda.“

„Moc jsem tomu nerozuměla a pořád jste chodili spát. Nuda.“

„Nemá to žádný děj. Jinak hezké. Ale příště víc nahlas.“

„Jste super herci (menší nechápali). Jste dokonalí a myslím, že jste byli nejlepší. Jana, Maja nej postavy. GOOD.“

„Bylo to moc hezké, ale o ničem. Moc se mi líbil ten kluk. Byl fakt skvělej.“

„Přišlo mi, že to nebylo dobré téma pro divadlo. Bylo to pořád o tom, že se ty holky hádaj., ale nemělo to prostě pointu. Jinak jste to měli hezké.“

„Tak vy jste byly opravdu skvělí!!! A ti co nechápali, byli asi úplně blbí.“

„Přišlo mi to trošku bez pointy a hlavně tolik odcházení za scénu hrozně odrazovalo pozornost, občas mi připadalo, že jste prostě odešli úplně bez cíle, bez důvodu. Ale jinak to bylo vtipné. Na můj vkus moc dlouhé.“

„Bylo to trapné, jinak hezké.“

„O ničem. Nemělo to pointu. Nudné.“

„Chvílemi nebylo rozumět. Některé části by potřebovaly zlepšit. Snad příště.“

„Líbilo se mi to. Bylo to hezké, romantické a vtipné.“

„Jste dokonalí. Hrajte!“